DRÁPALÍK, Martin. Nechtěl jsem zabít Aloise Rašína.... Brno, 2024. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Lukáš Fasora. s. 78–79. Dostupné online.
ŠVANDRLÍK, Miloslav. Ještě máme, co jsme chtěli. Praha: Rozmluvy, 1991. Dostupné online. ISBN80-85336-03-0. Kapitola 6., s. 12. Dostupné online po registraci.
Nezdařený útěk úkladného vraha J. Šoupala z budovy trestního soudu. Národní listy. 1923-05-26, roč. 63, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Proces se Šoupalovými druhy. Národní listy. 1923-12-19, roč. 63, čís. 347, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Ze soudní síně. Rozsudek nad německo-brodskými druhy Šoupalovými. Národní listy. 1923-12-20, roč. 63, čís. 348, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Začátek Šoupalovy kariéry. Národní listy. 1925-08-13, roč. 65, čís. 221, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Začátek Šoupalovy kariéry. Národní listy. 1925-08-14, roč. 65, čís. 222, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Vrah ministra Rašína v Kartouzích. Národní listy. 1923-10-24, roč. 63, čís. 292, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Starosti „Sozialdemokrata“ o vraha min. dra. Al. Rašína J. Šoupala. Národní listy. 1930-05-17, roč. 70, čís. 135, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Vrah dra Rašína před trestním senátem krajského soudu jičínského. Národní listy. 1928-06-27, roč. 68, čís. 147, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Vrah ministra dra Al. Rašína. Národní listy. 1931-08-18, roč. 71, čís. 225, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Šoupal simuluje pomatenost a mluví pořád německy. Národní listy. 1931-12-05, roč. 71, čís. 235, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
Sociálně demokratický list vyvrací zprávu „Českého slova“ o nemoci vraha Šoupala na Borech. Národní listy. 1933-08-25, roč. 73, čís. 165, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-12-09].
SVATOŠ, Jiří. Josef Šoupal – německobrodský rodák, který zavraždil ministra financí [online]. 2015-02-18 [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-08.
wikisource.org
cs.wikisource.org
Výraz „politický vězeň“ tehdy neměl dnešní význam „nespravedlivě odsouzený“, ale používal se otevřeně pro odsouzené za určité činy proti bezpečnosti státu nebo veřejnému pořádku. Viz např. VESELÝ, Antonín Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí. Praha: Vlastním nákladem, 1902. 467 s. Dostupné online. Kapitola Předpisy o zacházení s politickými vězni, s. 336 – 341.