PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN978-1-57488-924-6. S. 234. (anglicky)
Ohledně rozmístění katapultů se jednotlivé zdroje neshodují. Například cv6.org spolu s HAMMOND, JR, James W. The Treaty Navy: The Story of the US Naval Service Between the World Wars. Praha: Trafford Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN1412244064. S. 128. uvádí pouze jeden katapult na palubě a dva v hangáru. Umístění dvou katapultů na palubě a jednoho v hangáru uvádí například navsource.org a instalaci dvou katapultů na palubě potvrzují i fotografie zachycující rozestavěnou Enterprise (nalevo) spolu s Yorktown: [1] a [2]
Podle Lundstrom II, str. 418 (tabulka 21.1 a okolní text). Arima ve svém interview hovoří o 27 Val. HEARN, Chester G. Carriers in Combat: The Air War at Sea. [s.l.]: Stackpole Books, 2007. Dostupné online. ISBN081173398X. S. 127. (anglicky) uvádí 20 Val ze Zuikaku a 12 Kate ze Šókaku s doprovodem, ale to bude pravděpodobně omyl a záměna s první útočnou vlnou, která napadla Hornet.
Hubáček: Vítězství v Pacifiku, str. 294 uvádí, že šlo o torpédo vystřelené ponorkou I-21. HIJMS Submarine I-21: Tabular Record of Movement@combinedfleet.com ale žádný takový útok nezmiňuje. Lundstrom II, str. 411 uvádí, že šlo o uvolněné torpédo z Avengeru T-11.
HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS TOKIWA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2007 [cit. 2010-11-18]. Dostupné online. (anglicky) a HACKETT, Bob; CUNDALL, Peter. IJN HOYO MARU: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2010-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
Ohledně rozmístění katapultů se jednotlivé zdroje neshodují. Například cv6.org spolu s HAMMOND, JR, James W. The Treaty Navy: The Story of the US Naval Service Between the World Wars. Praha: Trafford Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN1412244064. S. 128. uvádí pouze jeden katapult na palubě a dva v hangáru. Umístění dvou katapultů na palubě a jednoho v hangáru uvádí například navsource.org a instalaci dvou katapultů na palubě potvrzují i fotografie zachycující rozestavěnou Enterprise (nalevo) spolu s Yorktown: [1] a [2]
V této souvislosti se hovoří (např. v 1941 - The Defense of Wake Island@cv6.org, ale i jinde) o tom, že I-70 byla první válečnou ztrátou japonského námořnictva. Toto tvrzení ale není zcela správné. Již v ranních hodinách 7. prosince 1941 potopil americký torpédoborecUSS Ward japonskou miniponorkutypu A u vjezdu do Pearl Harboru. Jediné co může ospravedlnit pravdivost tvrzení o prvenství potopení I-70 je argument, že v době, kdy Ward zaútočil na miniponorku, nebyly ještě USA s Japonskem formálně ve válečném stavu i když samotné vniknutí miniponorky do Pearl Harboru bylo dostatečným důvodem pro Ward k zahájení palby.
SBD Dauntless po selhání záchytného zařízení sjel do galerie ochozu na levoboku. Při tomto ranním incidentu byl těžce zraněn George F. Lawhon, který se tam zdržoval na svém stanovišti a kolem 19:00 zranění podlehl. Pilot i střelec bombardéru vyvázli nezraněni. Trojčlenná posádka TBD-1 Devastator, který se večer nevrátil z hlídky, strávila na moři 34 dní, než přistála na ostrově Pukapuka (10°53′ j. š., 10°53′ z. d.). Asi 1 200 km od místa havárie. Viz Marshall Islands Raid@cv6.org, War Information Bulletin No. 31@cv6.org a Stafford, str. 42-43.
Možná se tak ale stalo již o hodinu dříve, protože časy v hlášení #0133 se začínají rozcházet s časy na cv6.org. Například 12:20 – kdy měl začít útok VT-6 – by při GMT-10 (v hlášení je navíc chybně uvedeno +10, to by ale odpovídalo časovému pásmuAustrálie) odpovídalo 10:20 v GMT-12. Na cv6.org je ale uvedeno, že útok začal po 9:30, kdy byla japonská eskadra zpozorována. V 9:20 začal útok VT-8, takže možná se údaj z hlášení vztahuje všeobecně k začátku útoku torpédových bombardérů, ale pořád je tu onen rozdíl jedné hodiny. Při rychlosti Devastatorů 100 uzlů a vzdálenosti 155 mil vychází doba letu na přibližně hodinu a půl, což při startu před 8:00 dělá pravděpodobnějším údaj z cv6.org. Oba zdroje se shodují, že letadla startovala po 7:00, ale bojové hlášení neuvádí s jakým zpožděním startovaly TBD, takže podle tohoto hlášení by let k cíli trval od 2,5 do 3,5 hodiny. To je pořád ještě v rámci výdrže TBD-1 (a s přídavnými nádržemi – o kterých se ale hlášení nezmiňuje – i F4F-4), ale pak by musela být vzdálenost obou svazů mnohem větší, než shodně uvádějí oba zdroje. Vzhledem k tomu, že se oba zdroje shodují až do okamžiku začátku startů útočné vlny, nelze z těchto informací odvodit, zda k odchylce došlo už při uvedení doby radarového kontaktu s japonským průzkumem, výměny první CAP nebo až v okamžiku zahájení útoku. V pozdější fázi dne se opět časy na cv6.org a v hlášení sjednotí. O čase 10:20 hovoří i druhé hlášení #0137, ale podle tohoto hlášení by útok VT-6 probíhal současně s útoky VB-6 a VS-6, což neodpovídá skutečnosti.
Podle cv6.org. VS-6 měla vyslat 19 a VB-6 dalších 18 strojů. Čtyři stroje ale nevzlétly a z bojového hlášení se nedá vyčíst, které to byly. Podle cv6.org to vypadá, že tři byly z VB-6 a jeden z VS-6, takže první vlny by se podle cv6.org mělo účastnit 15 strojů z VB-6 a 18 z VS-6. Tyto počty (podle skladby výzbroje) odpovídají i údajům z bojového hlášení. Avšak vrátit se mělo 5 strojů VB-6 a 8 z VS-6 (opět podle cv6.org. Návrat 8 strojů z VS-6 potvrzuje i hlášení VS-6, návrat pěti strojů z VB-6 potvrzuje report VB-6). To by odpovídalo celkové ztrátě 20 strojů z obou eskader. Tato čísla ale nesouhlasí s údaji v oficiálním bojovém hlášení #0133, které sice připouští ztrátu 20 SBD, ale za všechny tři dny bojových akcí, přičemž píše i o ztrátách při dalších akcích. Z toho plyne, že při této první akci muselo být ztraceno méně letadel, pokud mají být správná čísla v bojovém hlášení. Hlášení #0137 mluví o 18 ztracených SBD. Podle hlášení VS-6 se měl SBD 6-S-9 vrátit ještě před kontaktem s nepřítelem. Tím se počet navrátilců zvyšuje na 5+9. (Na okraj: Bojové hlášení #0133 pravděpodobně nezahrnuje ve ztrátách stroje, které se vrátily zpět, ale byly shledány neopravitelnými a shozeny do moře. Není v něm např. započítán TBD-1 6-T-8 (BuNo 0367). Stejný osud potkal i dva navrátilé SBD.)
Podle reportu #0019 měli po jednom dvoumotorovém bombardéru sestřelit poručík (LT) DePoix (6-F-35) a podporučík (ENS) Disque. Třetího vítěze tento report nejmenuje a sestřelení třetího bombardéru je uváděno v Plan of the Day: 11 August 1942 anonymně.
Dvě Val si připsal mechanik (Mach) Runyon a po jednom skórovali poručík (LT) Vorse, podporučík (ENS) March a pilot 1. třídy (AP1c) Packard. Viz report #0019.
Nárokovali si je: mechanik (Mach) Runyon jeden bombardér a jeden „jednomotorák“, podporučík (ENS) Rouse dva bombardéry a podporučík (ENS) Shoemaker jeden bombardér. Viz report #0019.
Report #008 mluví o dvou osmičlenných, ale válečný deník zmiňuje pouze jednu šestičlennou (Flight 351) a jednu čtyřčlennou (Flight 342) hlídku.
Šlo o první vlnu 18 Val a 4 Zero ze Šókaku a 9 Val a 6 Zero ze Zuikaku, která odstartovala ve 14:55. Viz Timeline: Battle of the Eastern SolomonsArchivováno 3. 4. 2009 na Wayback Machine.@uncleted.jinak.cz a Battle of the Eastern Solomons, 24th August 1942 - 25th August 1942@microworks.net. HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha: Panorama, 1986. zmiňuje (str. 131, 134 a 140) neupřesněný počet Kate v první vlně a 9 Kate ve druhé vlně. Možnou přítomnost japonských torpédových bombardérů uvádí jenom hlášení #008. Arima, cv6.org, Lundstrom II, ani válečný deník se o nich nezmiňují.
Nároky Američanů jsou značně přehnané. Například japonský pilot Kejiči Arima v interview@cv6.org uvádí, že akce se zúčastnilo 27 Val a 10 Zero. Tato čísla potvrzuje i Lundstrom II, str. 128. Při sečtení nároků pilotů (29 podle cv6.org, 28 podle hlášení #008, 26 přiznaných VF-6 a 17 přiznaných VF-5 podle The Battle of the Eastern Solomons:Apendix I@ibiblio.org a nebo 24 podle Lundstroma II (str. 141)) a protiletadlových dělostřelců (24[3] nebo 27 podle Lundstroma II (str. 141)), dojdeme k tomu, že by Američané museli sestřelit víc letadel, než kolik se jich akce vůbec zúčastnilo. Podobné přehánění bylo vlastní oběma stranám: v boji se často přání stávalo otcem myšlenky.
cv6.org i bojové hlášení@cv6.org uvádějí shodně 12 SBD vyslaných v první průzkumné vlně a 12 ve druhé (spolu se 6 TBF a 11 F4F). Válečný deník@cv6.org ale uvádí 20 SBD v první a 5 SBD ve druhé (spolu se 7 TBF a 11 F4F). Stafford (str. 175) uvádí složení druhé vlny jako 12 SBD, 7 TBF a 16 F4F.
Ztrátu tří SBD a tří TBF uvádí cv6.org i Stafford (str. 175). Deck Log@cv6.org uvádí (kromě Wildcatu F-32) ztrátu tří TBF (T-12, T-5 a T-9), ale jenom dvou SBD (B-10 a S-15). V těchto počtech ale asi není zahrnut jeden stroj, který v 19:09 havaroval na palubě. War Diary@cv6.org uvádí další ztráty po dvou SBD a TBF. A Action report@cv6.org uvádí další ztráty souhrnně jako šest strojů bez udání typu, ale započítává do toho i havárie na palubě (o kterých hovoří v množném čísle, zatímco Deck Log uvádí pouze jednu v 19:09).
Stafford, str. 177. Santa Cruz: October 26, 1942@cv6.org ale uvádí, že všech 16 strojů dálkového průzkumu bylo z VS-10. To ale není možné, jestliže VS-10 disponovala na začátku akce 18 stroji, minimálně o jeden (S-15) přišla předchozího dne a na hlídku nad TF 61 odstartovalo 6 SBD z VS-10. O účasti VB-10 na dálkovém průzkumu hovoří i Lundstrom II, str. 358
Viz hlášení kapitána Enterprise George D. Murraye #088 [4] a velitele TF 16 William F. Halseyho #0019 [5], doplněná o informace z The Doolittle Raid: April 18, 1942 [6]
Podle Lundstrom II, str. 418 (tabulka 21.1 a okolní text). Arima ve svém interview hovoří o 27 Val. HEARN, Chester G. Carriers in Combat: The Air War at Sea. [s.l.]: Stackpole Books, 2007. Dostupné online. ISBN081173398X. S. 127. (anglicky) uvádí 20 Val ze Zuikaku a 12 Kate ze Šókaku s doprovodem, ale to bude pravděpodobně omyl a záměna s první útočnou vlnou, která napadla Hornet.
SBD Dauntless po selhání záchytného zařízení sjel do galerie ochozu na levoboku. Při tomto ranním incidentu byl těžce zraněn George F. Lawhon, který se tam zdržoval na svém stanovišti a kolem 19:00 zranění podlehl. Pilot i střelec bombardéru vyvázli nezraněni. Trojčlenná posádka TBD-1 Devastator, který se večer nevrátil z hlídky, strávila na moři 34 dní, než přistála na ostrově Pukapuka (10°53′ j. š., 10°53′ z. d.). Asi 1 200 km od místa havárie. Viz Marshall Islands Raid@cv6.org, War Information Bulletin No. 31@cv6.org a Stafford, str. 42-43.
Možná se tak ale stalo již o hodinu dříve, protože časy v hlášení #0133 se začínají rozcházet s časy na cv6.org. Například 12:20 – kdy měl začít útok VT-6 – by při GMT-10 (v hlášení je navíc chybně uvedeno +10, to by ale odpovídalo časovému pásmuAustrálie) odpovídalo 10:20 v GMT-12. Na cv6.org je ale uvedeno, že útok začal po 9:30, kdy byla japonská eskadra zpozorována. V 9:20 začal útok VT-8, takže možná se údaj z hlášení vztahuje všeobecně k začátku útoku torpédových bombardérů, ale pořád je tu onen rozdíl jedné hodiny. Při rychlosti Devastatorů 100 uzlů a vzdálenosti 155 mil vychází doba letu na přibližně hodinu a půl, což při startu před 8:00 dělá pravděpodobnějším údaj z cv6.org. Oba zdroje se shodují, že letadla startovala po 7:00, ale bojové hlášení neuvádí s jakým zpožděním startovaly TBD, takže podle tohoto hlášení by let k cíli trval od 2,5 do 3,5 hodiny. To je pořád ještě v rámci výdrže TBD-1 (a s přídavnými nádržemi – o kterých se ale hlášení nezmiňuje – i F4F-4), ale pak by musela být vzdálenost obou svazů mnohem větší, než shodně uvádějí oba zdroje. Vzhledem k tomu, že se oba zdroje shodují až do okamžiku začátku startů útočné vlny, nelze z těchto informací odvodit, zda k odchylce došlo už při uvedení doby radarového kontaktu s japonským průzkumem, výměny první CAP nebo až v okamžiku zahájení útoku. V pozdější fázi dne se opět časy na cv6.org a v hlášení sjednotí. O čase 10:20 hovoří i druhé hlášení #0137, ale podle tohoto hlášení by útok VT-6 probíhal současně s útoky VB-6 a VS-6, což neodpovídá skutečnosti.
Podle cv6.org. VS-6 měla vyslat 19 a VB-6 dalších 18 strojů. Čtyři stroje ale nevzlétly a z bojového hlášení se nedá vyčíst, které to byly. Podle cv6.org to vypadá, že tři byly z VB-6 a jeden z VS-6, takže první vlny by se podle cv6.org mělo účastnit 15 strojů z VB-6 a 18 z VS-6. Tyto počty (podle skladby výzbroje) odpovídají i údajům z bojového hlášení. Avšak vrátit se mělo 5 strojů VB-6 a 8 z VS-6 (opět podle cv6.org. Návrat 8 strojů z VS-6 potvrzuje i hlášení VS-6, návrat pěti strojů z VB-6 potvrzuje report VB-6). To by odpovídalo celkové ztrátě 20 strojů z obou eskader. Tato čísla ale nesouhlasí s údaji v oficiálním bojovém hlášení #0133, které sice připouští ztrátu 20 SBD, ale za všechny tři dny bojových akcí, přičemž píše i o ztrátách při dalších akcích. Z toho plyne, že při této první akci muselo být ztraceno méně letadel, pokud mají být správná čísla v bojovém hlášení. Hlášení #0137 mluví o 18 ztracených SBD. Podle hlášení VS-6 se měl SBD 6-S-9 vrátit ještě před kontaktem s nepřítelem. Tím se počet navrátilců zvyšuje na 5+9. (Na okraj: Bojové hlášení #0133 pravděpodobně nezahrnuje ve ztrátách stroje, které se vrátily zpět, ale byly shledány neopravitelnými a shozeny do moře. Není v něm např. započítán TBD-1 6-T-8 (BuNo 0367). Stejný osud potkal i dva navrátilé SBD.)
Nároky Američanů jsou značně přehnané. Například japonský pilot Kejiči Arima v interview@cv6.org uvádí, že akce se zúčastnilo 27 Val a 10 Zero. Tato čísla potvrzuje i Lundstrom II, str. 128. Při sečtení nároků pilotů (29 podle cv6.org, 28 podle hlášení #008, 26 přiznaných VF-6 a 17 přiznaných VF-5 podle The Battle of the Eastern Solomons:Apendix I@ibiblio.org a nebo 24 podle Lundstroma II (str. 141)) a protiletadlových dělostřelců (24[3] nebo 27 podle Lundstroma II (str. 141)), dojdeme k tomu, že by Američané museli sestřelit víc letadel, než kolik se jich akce vůbec zúčastnilo. Podobné přehánění bylo vlastní oběma stranám: v boji se často přání stávalo otcem myšlenky.
Šlo o první vlnu 18 Val a 4 Zero ze Šókaku a 9 Val a 6 Zero ze Zuikaku, která odstartovala ve 14:55. Viz Timeline: Battle of the Eastern SolomonsArchivováno 3. 4. 2009 na Wayback Machine.@uncleted.jinak.cz a Battle of the Eastern Solomons, 24th August 1942 - 25th August 1942@microworks.net. HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha: Panorama, 1986. zmiňuje (str. 131, 134 a 140) neupřesněný počet Kate v první vlně a 9 Kate ve druhé vlně. Možnou přítomnost japonských torpédových bombardérů uvádí jenom hlášení #008. Arima, cv6.org, Lundstrom II, ani válečný deník se o nich nezmiňují.
Šlo o první vlnu 18 Val a 4 Zero ze Šókaku a 9 Val a 6 Zero ze Zuikaku, která odstartovala ve 14:55. Viz Timeline: Battle of the Eastern SolomonsArchivováno 3. 4. 2009 na Wayback Machine.@uncleted.jinak.cz a Battle of the Eastern Solomons, 24th August 1942 - 25th August 1942@microworks.net. HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha: Panorama, 1986. zmiňuje (str. 131, 134 a 140) neupřesněný počet Kate v první vlně a 9 Kate ve druhé vlně. Možnou přítomnost japonských torpédových bombardérů uvádí jenom hlášení #008. Arima, cv6.org, Lundstrom II, ani válečný deník se o nich nezmiňují.
Ohledně rozmístění katapultů se jednotlivé zdroje neshodují. Například cv6.org spolu s HAMMOND, JR, James W. The Treaty Navy: The Story of the US Naval Service Between the World Wars. Praha: Trafford Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN1412244064. S. 128. uvádí pouze jeden katapult na palubě a dva v hangáru. Umístění dvou katapultů na palubě a jednoho v hangáru uvádí například navsource.org a instalaci dvou katapultů na palubě potvrzují i fotografie zachycující rozestavěnou Enterprise (nalevo) spolu s Yorktown: [1] a [2]
Šlo o první vlnu 18 Val a 4 Zero ze Šókaku a 9 Val a 6 Zero ze Zuikaku, která odstartovala ve 14:55. Viz Timeline: Battle of the Eastern SolomonsArchivováno 3. 4. 2009 na Wayback Machine.@uncleted.jinak.cz a Battle of the Eastern Solomons, 24th August 1942 - 25th August 1942@microworks.net. HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha: Panorama, 1986. zmiňuje (str. 131, 134 a 140) neupřesněný počet Kate v první vlně a 9 Kate ve druhé vlně. Možnou přítomnost japonských torpédových bombardérů uvádí jenom hlášení #008. Arima, cv6.org, Lundstrom II, ani válečný deník se o nich nezmiňují.
GROSSNICK, Roy A. United States naval Aviation 1910-1995. Washington DC: Naval Historical Center Department of the Navy, 1997. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-08-13. ISBN0-945274-34-3. S. 112. (anglicky)
NOVOTNÝ, Jaroslav. První nájezd – americké letadlové lodě proti Gilbertovým a Marshallovým ostrovům, 1. únor 1942. 3. část. Aero Plastic Kits Revue. 1995, roč. V., čís. 33, s. 62–65. ISSN1210-1400.
Verze japonských strojů podle NOVOTNÝ, Jaroslav. První nájezd – americké letadlové lodě proti Gilbertovým a Marshallovým ostrovům, 1. únor 1942. 1. část. Aero Plastic Kits Revue. 1994, roč. IV., čís. 31, s. 50–52. ISSN1210-1400.
5 sekund z tohoto filmu je součástí videa Battle of the Santa Cruz Islands@youtube.com (čas 0:25 až 0:30). Video se sice vyjadřuje k bitvě u Santa Cruz, ale je v něm několik záběrů z bitvy u východních Šalomounů.
![[1]](http://www.navsource.org/archives/02/020533.jpg){kind=link}
![[2]](http://www.navsource.org/archives/02/020534.jpg){kind=link}