POR. GRAŻYNA KORNEĆ. Początki okupacji Kresów Wschodnich przez Związek Sowiecki (1939–1941) : Wschodni Rocznik Humanistyczny , t. IV 2007; "W czterdziestym nas Matko na Sibir zesłali". Polska a Rosja 1939-42. [online]. Warszawa: I krajowe, Res Publica, Libra, 1990. Výběr a zpracování Jan Tomasz Gross, Irena Grudzińska-Gross.. Dostupné online. ISBN83-7046-032-1.[nedostupný zdroj]
hri.org
Polish President Spurns Idea of Collective Guilt for 1943 Massacre [online]. Radio Free Europe/Radio Liberty. Dostupné online.
idnes.cz
zpravy.idnes.cz
RUCZAJ, Maciej. Ještě 70 let po masakru volyňských Čechů panují dohady, kdo zabíjel [online]. Dostupné online.
Právní kvalifikace trestního vyšetřování Hlavní komise pro vyšetřování zločinů proti polskému národu vyšetřovací divize Ústavu národní paměti - „zločiny genocidy spáchané v oblasti v letech 1939–1945 ukrajinskými nacionalisty, zejména páchání vražd desítek tisíc mužů, žen a dětí polské národnosti, fyzické a psychické zneužívání, zničení nebo odcizení jejich majetku, a použití jiných nelidských činů represe, a vytvoření podmínek ohrožující život nebo nucení opustit své domovy a uprchnout z oblasti provincie Volyně, tedy zločiny podle článku 118 § 1 a 2 tz.“ [3]Archivováno 23. 10. 2012 na Wayback Machine.
Okres byl oficiálně založen v listopadu 1943 a pokrýval celé území Volyně. Závěry šetření IPN: "„Podle zjištění Dmytro Kljačkivskyj začal na Volyni masové partyzánské boje na vlastní pěst, bez ohlížení se na Prowod, při porušení ustanovení 3. konference; toto potvrzují informace, které uvádějí, že došlo v řadách OUN-B k neformálnímu rozdělení organizace na „Volyňáky“ a „Haličany“. Informace z Volyně o rozpoutání partyzánských bojů proti Polákům nebudily zpočátku v Haliči nadšení, ale naopak byly vnímány jako zbytečné prolévání ukrajinské krve. To potvrzují i polské zpravodajské informace. Někteří banderovci se domnívali, že je to předčasné a zbytečné prolévání ukrajinské krve. Na druhou stranu, na Volyni začala narůstat nespokojenost s přístupem Haliče z důvodu nepřistoupení k otevřené válce.“ Prokurator Instytutu Pamięci Narodowej Piotr ZającArchivováno 12. 9. 2010 na Wayback Machine.
Президент України попросив поляків пробачення за Волинську трагедію [online]. Українська Правда, Історична Правда, Польський Інститут у Києві, 2014-12-18. Dostupné online.
karta.org.pl
indeks.karta.org.pl
Polské i ukrajinské oběti v databázi centra Karta. Databáze obsahuje biografie 3970 obětí polsko-ukrajinského konfliktu v letech 1942–1944 z oblasti čtyř obcí: Chotiaczów, Korytnica, Mikulicz a Werba předválečného okresu Wlodzimierz, na Volyni. Týká se osob polské národnosti (2974 biografií) a Ukrajinců (964 biografií), a jiných státních příslušností, nebo jejichž státní příslušnost není známa (32 biografií)[5]Archivováno 18. 2. 2014 na Wayback Machine..
kresy.pl
Lwów contra Polska?(Lvov proti Polsku?). www.kresy.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-27.
lwow.com.pl
Ks. Józef Wołczański, Eksterminacja Narodu Polskiego i Kościoła Rzymskokatolickiego przez ukraińskich nacjonalistów w Małopolsce Wschodniej w latach 1939–1945.Wstęp.
SHARKOV, Damien. Poland and Russia Clash Over World War II Massacre Claims. Newsweek [online]. 2016-07-13 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. ISSN0028-9604. (anglicky)
[6]Archivováno 6. 7. 2014 na Wayback Machine. Tereny ludobójstwa OUN-UPA na Polakach w latach 1942/1943–1946/1947 Mapa, časopis Rzeczpospolita. Od walk do ludobójstwa. 10 lipca 2008.
Polský Sejm republiky ze dne 15. července 2009 v zprávě o tragickém osudu Poláků ve východních pohraničí: V červenci 2009, k 66. výročí zahájení tzv. anti-polských akcí Organizací ukrajinských nacionalistů a Ukrajinskou povstaleckou armádou v pohraničí II. Polské republiky - hromadných vražd, etnických čistek se znaky genocidy. Polský parlament vzdává hold zavražděným polským krajanům a občanům jiných národností, členům armády, Samoobrony Kresowej (sebeobranným jednotkám pohraničí), rolnickým praporům, kteří se účastnili v dramatickém boji na obranu polských civilistů, ale i bolestné vzpomínky na civilní oběti obyvatel ukrajinské národnosti.
Polský parlament vyjadřuje zvláštní uznání a vděčnost těm Ukrajincům, kteří často riskovali vlastní život a pomohli zachránil polské sousedy. Tragédie Poláků ve východním příhraničí druhé polské republiky musí být obnovena v historické paměti moderních generací. To je úkol pro všechny orgány veřejné moci ve jménu lepší budoucnosti a porozumění národů v naší části Evropy, zejména Poláků a Ukrajinců.Oficiální text usnesení Sejmu RP
Právní kvalifikace trestního vyšetřování Hlavní komise pro vyšetřování zločinů proti polskému národu vyšetřovací divize Ústavu národní paměti - „zločiny genocidy spáchané v oblasti v letech 1939–1945 ukrajinskými nacionalisty, zejména páchání vražd desítek tisíc mužů, žen a dětí polské národnosti, fyzické a psychické zneužívání, zničení nebo odcizení jejich majetku, a použití jiných nelidských činů represe, a vytvoření podmínek ohrožující život nebo nucení opustit své domovy a uprchnout z oblasti provincie Volyně, tedy zločiny podle článku 118 § 1 a 2 tz.“ [3]Archivováno 23. 10. 2012 na Wayback Machine.
Polské i ukrajinské oběti v databázi centra Karta. Databáze obsahuje biografie 3970 obětí polsko-ukrajinského konfliktu v letech 1942–1944 z oblasti čtyř obcí: Chotiaczów, Korytnica, Mikulicz a Werba předválečného okresu Wlodzimierz, na Volyni. Týká se osob polské národnosti (2974 biografií) a Ukrajinců (964 biografií), a jiných státních příslušností, nebo jejichž státní příslušnost není známa (32 biografií)[5]Archivováno 18. 2. 2014 na Wayback Machine..
SIEMASZKO, Ewa. Od walk do ludobójstwa [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-08.
[cit. 2015-04-19]. "Wysoce prawdopodobną jest teza, że decyzja o rozpoczęciu na szeroką skalę walki partyzanckiej i przeprowadzeniu antypolskiej akcji jest ściśle powiązana z dezercją policji ukraińskiej." - Piotr Zając, prokurator IPN. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-12.
Piotr Zając, prokurator IPN. www.ipn.gov.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-12.
Okres byl oficiálně založen v listopadu 1943 a pokrýval celé území Volyně. Závěry šetření IPN: "„Podle zjištění Dmytro Kljačkivskyj začal na Volyni masové partyzánské boje na vlastní pěst, bez ohlížení se na Prowod, při porušení ustanovení 3. konference; toto potvrzují informace, které uvádějí, že došlo v řadách OUN-B k neformálnímu rozdělení organizace na „Volyňáky“ a „Haličany“. Informace z Volyně o rozpoutání partyzánských bojů proti Polákům nebudily zpočátku v Haliči nadšení, ale naopak byly vnímány jako zbytečné prolévání ukrajinské krve. To potvrzují i polské zpravodajské informace. Někteří banderovci se domnívali, že je to předčasné a zbytečné prolévání ukrajinské krve. Na druhou stranu, na Volyni začala narůstat nespokojenost s přístupem Haliče z důvodu nepřistoupení k otevřené válce.“ Prokurator Instytutu Pamięci Narodowej Piotr ZającArchivováno 12. 9. 2010 na Wayback Machine.
prokurator Piotr Zając. www.ipn.gov.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-12.
[6]Archivováno 6. 7. 2014 na Wayback Machine. Tereny ludobójstwa OUN-UPA na Polakach w latach 1942/1943–1946/1947 Mapa, časopis Rzeczpospolita. Od walk do ludobójstwa. 10 lipca 2008.
Instytut Pamięci Narodowej. www.ipn.gov.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29.
Nezapomeneme, pomstíme! [online]. Moskva: 1944 [cit. 2015-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
PANCÍŘ, Jiří. Hrst vzpomínek na Český Volkov a české osídlení v nejbližších okolních vesnicích a osadách na ukrajinské Volyni [online]. 2005 [cit. 2015-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
Informacja na stronie Sejmiku Województwa Małopolskiego. www.malopolskie.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-01.
Stanowisko Sejmiku Województwa Lubuskiego. www.nowe-kresy.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-26.
Nie będzie wspólnego listu Kościołów ws. zbrodni na Wołyniu (Společné poselství řecko- a římskokatolické církve nebude).. wspolnotapolska.org.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-27.
Lwów contra Polska?(Lvov proti Polsku?). www.kresy.pl [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-27.
SHARKOV, Damien. Poland and Russia Clash Over World War II Massacre Claims. Newsweek [online]. 2016-07-13 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. ISSN0028-9604. (anglicky)
"V červenci 1944 na sjezdu rady UHVR (Українська Головна Визвольна Рада), orgánu vzniklého z iniciativy OUN koncipovaného jako politická platforma UPA, velitel Roman Šuchevyč připustil, že na Volyni probíhala „likvidace polské populace (...), která skončila v létě 1943“, a v Haliči „vedení UPA vydalo rozkaz deportovat Poláky, pokud neměli kam přesídlit. Útoky pokračovaly“. A dodal: „Vytváříme pro sebe výhodné pozice, kterých nelze dosáhnout u zeleného stolu [besedy]. Nebudeme lhát sami sobě. Ukrajinská masa je v našich rukou.“ Grzegorz Motyka. "Zapomnijcie o Giedroyciu: Polacy, Ukraińcy, IPN." Gazeta Wyborcza 24 maja 2008.[1]
„Na Volyni je disproporce prostě šokující - polská strana měla asi 50–60 000 obětí, ukrajinská pravděpodobně ne více než 2-3 tisíce.“ Grzegorz Motyka. Zapomnijcie o Giedroyciu: Polacy, Ukraińcy, IPN. Gazeta Wyborcza, 24 maja2008.[4]
