Im Bayerischen Dialekt finden sich jede Menge lateinische Ausdrücke.[1] Der Luß, Mehrzahl die Lüß, bedeutet einen durch das Los zugefallenen Ackeranteil. Bei der Landvergebung wurden die Gründe nach dem Lose verteilt. Der Name eines Lusses blieb dann später auch auf dem zum Acker oder Weingarten umgeschaffenen Grundstück haften. (německy)
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Soudobé dějiny 3-4/2005, Tomáš Staněk – Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945) (1. část: Předpoklady a vývoj do konce května) str. 508, poznámka 85 [8]Archivováno 20. 3. 2013 na Wayback Machine.
Wichard, Edler von Tyrna, einverleibt dem Stifte die Pfarre Fratting [3]
Geras, Stiftsarchiv (AT-StiAGe), Nr. 219, 1616 – Drei Urkunden, betreffend die Stiftung der Herren von Thürnau zu Fratting. Übersetzung der lateinischen Urkunde in böhmische Sprache. [4]
(německy) Citace: Am 21. 7. 1844 heiratete Johann Leonhard Heer die aus Fratting (Vratěnín) im Znaimer Kreis Mährens stammende, am 30. 11. 1818 geborene Barbara Hofbauer, wobei als sein Beistand der uns schon bekannte „Fragner“ Paul Neckermann (Alservorstadt 211) fungierte. Barbara Hofbauer, die Urgroßmutter Friedrich Heers, entstammte offensichtlich wohlsituierten deutsch-mährischen Kleinbürger- bzw. Handwerkerfamilien: Ihr Vater Florian Hofbauer (3. 5. 1788-2. 12. 1863), „Bürger und Fleischhauermeister“, war ein Sproß einer alteingesessenen Frattinger Familie (schon sein Vater Michael Hofbauer war „Bürger in Fratting“), ihre Mutter, Anna Maria Hofbauer geb. Pehn oder Pöhn (10. 3. 1798-2. 11. 1853), stammte aus dem zur Pfarre Waldkirchen gehörenden Ort Gilgenberg und war die Tochter des „Hammerschmiedmeisters“ Leopold Pehn. Das Ehepaar Johann Leonhard und Barbara Heer hatte zwei Söhne: Rudolf Heer (geb. 18. 2. 1845 in Wien, gest. 26. 4. 1845 in Wien), bei dem als Todesursache „Wasserkopf“ angeführt ist (sowohl im Tauf- als auch im Sterbebuch dieses Sohnes steht hier noch als Beruf des Vaters „Viktualienhändler“, Josefstadt 169), und Leonhard Rudolf Heer (geb. 5. 8. 1846 in Wien, gest. 7. 3. 1894 in Wien).In: Adolf Gaisbauer: Da ich nur darauf angelegt war, Friedrich Heer zu werden…, str. 11
(německy) Farní kronika obce Vratěnín, také tradice německého obyvatelstva na http://www.suedmaehren.at, Blaschka, Walfried: Historisches Ortsverzeichnis Südmährens, in: Beiträge zur Geschichte und Landeskunde Südmährens, Heft 8, Geislingen/Steige 1982.
Areál bývalého hraničního přechodu Vratěnín je čtyřpodlažní budova postavená v roce 1994. Jedná se o menší areál celnice (objekt pohraniční policie Vratěnín), jenž obsahuje administrativní budovu celnice-pohraniční policie s odbavovací halou, s vedlejšími stavbami. Budova je složena z 1. PP – suterénu (technické zázemí – 5 skladových místností, kotelna s bojlery, dílna, čisticí stanice vody, cela, šatna, laboratoř), 1 NP – přízemí (7 kanceláří, odbavovací prostory, sociální zázemí, technické zázemí, garáže), 2. NP – 1. patro (4 kanceláře, zasedací místnost, sociální zázemí, šatny, umývárny) a obytné podkroví (administrativní a skladovací prostory, sociální zázemí, dva inspekční pokoje s příslušenstvím). Areál je napojen na elektrickou energii, vodovod, slaboproud, splaškové vody pak jsou prostřednictvím čistírny odpadních vod spolu s dešťovými vodami odváděny do místní vodoteče – Vratěnínského potoka. Administrativní budova se nachází po pravé západní straně při výjezdu z České republiky směrem do Rakouska. Nad silnicí III. třídy č. 409 28 je proveden průjezd, který sloužil jako odbavovací hala pro průjezd vozidel. Odbavovací hala je zastřešena ocelovou nosnou konstrukcí – sedlovou střechou, která vytváří železobetonové krovy, které nesou zděné sloupy vytvářející společně s výplní z Copillitových tvárnic stěnu, která z boční východní strany v podélném směru uzavírá odbavovací halu. Kolmo při jižní straně administrativní budovy je přistavěna garáž. V této samostatné garáži je osazen elektrický zvedák, pokračováním této budovy je garáž o dvou stáních, jež obsahuje náhradní zdroj elektrické energie. Hraniční přechod se nachází v těsné blízkosti hranice s Rakouskem. [2]
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Soudobé dějiny 3-4/2005, Tomáš Staněk – Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945) (1. část: Předpoklady a vývoj do konce května) str. 508, poznámka 85 [8]Archivováno 20. 3. 2013 na Wayback Machine.
